Samota

To jsem zase jednou šel do kina. Vystojím si frontu u pokladny a prosím o lístek. Paní u přepážky se na mne zkoumavě podívá a ptá se, kolik jich chci. „Kolik jich chci?“ opakuji si rozhořčeně sám pro sebe. „Co je to za hloupou otázku? Přece jeden! Co bych asi dělal s více lístky, když jsem tu sám?“ Připadá mi to, jako bych si kupoval čepici a prodavač mi chtěl přibalit ještě další, aby jich prodal co nejvíc. Ale z překvapení nad mou podrážděnou odpovědí u pokladny do kina poznávám, že paní pokladní je spíše jako prodavačka obuvi, která je přirozeně zvyklá na to, že si každý kupuje boty v páru a jeden lístek mi prodává se stejným soucitem, jako mrzákovi bez nohy jednu botu. Až mě to zarazilo. V čem jsem tak nenormální?

Nasadit vlastní kůži

Stojím u pokladny v drogerii a kolem mě se snaží protlačit mladík, který se chce dostat ven. Napadá mě, že asi neměli, co sháněl, a tak odchází s nepořízenou, ale všimnu si igelitky, kterou se snaží nepozorovaně pronést. Že by zloděj? A vtom už bzučí výstražné znamení a chlapec se bez ohlédnutí žene k východu. Mladá paní v pokladně se ohlédne a než stačí cokoliv udělat, mizí chlapík v davu venku. A tak jen hodí beznadějný pohled na prodavačku v druhé pokladně a pokrčí rameny.

Poradna

Máš nějaký problém nebo potřebuješ odpověď na nějakou otázku související se smysluplným životem? Pak můžeš využít tuto veřejnou

Může Bůh pomoct nemocným ?

pokračování rozhovoru, část 2

Není lékař konkurencí Boha při tom uzdravovaní lidí?

Já myslím, že lékař je pravá ruka Boha, že to není konkurence, ale ve své podstatě lékař používá prostředky, která nám Pán Bůh dal. To si neprotiřečí, jelikož Pán Bůh je svrchovaný nad každým člověkem a může si použít právě toho lékaře k tomu, aby někoho uzdravil. Pán Bůh by mohl působit na zemi, mohl by to dělat jen tak, svoji vlastní silou, ale On k tomu používá ostatní lidi, takže i k uzdravení může použít doktory a sestřičky.

Býváš nemocná a co děláš když jsi nemocná?

Mám několik chronických nemocí, kterých se dle klasické medicíny nezbavím celý život. Na druhou stranu mám naději, že Bůh to může vyléčit. I když to medicína vyléčit neumí, 

Může Bůh pomoct nemocným ?

rozhovor, část 1

Můžeš nám něco říct o sobě?

Jmenuji se Petra a pracuji jako praktická lékařka. Atestovala jsem před 6 lety a 5 let mám svoji soukromou ambulanci.

Čím jsi chtěla být jako dítě? Jaký byl tvůj sen?

Já si to moc nepamatuji, ale asi jsem chtěla být učitelkou. Jako malá jsem určitě nechtěla být doktorkou.

A kdy se to zlomilo?

No, to se nezměnilo. Když mi bylo 18 a vybírala jsem si vysokou školu, tak jsem strašně chtěla jít na hygienu. Takový hygienik, který chodí, kontroluje provozy, kontroluje potravinářské firmy a pracuje se vzorky v laboratoři. A můj táta tehdy řekl,

K smrti čelem

Ptačí chřipka odzvonila, máme novou, prasečí. Taky smrtelně nebezpečná. Už vás někdy napadlo prase? Je to všežravec, sežere úplně vše, co teprve jeho chřipka. Stačí a jedno chrochtavé kýchnutí a seznámí tě s Ní osobně.

Nejen ve škole si hrají se zbraněmi, je jim 7, klidně i 8, nárazově 15, jsou zajímaví tím, že střílí mladí a střílí do mladých i starých, nemají zábrany, prostě střelí a seznámí tě s Ní osobně.

Krize ve všech myslitelných pádech, abstraktní problém, který neuchopíš do svých rukou, protože je to „jenom“ krize, zatím pouhá „recese“. Ale jestli dorazí „deprese“, což je další úroveň ekonomické krize i s hladem spojená, máš větší šanci se s Ní seznámit osobně.
Zemětřesení, pád meteoritu, sem tam nějaká ta záplava, nějaké ty jedy či mocenské konflikty. Či snad něco menšího? Autonehodu, otravu jídlem, kudlu v zádech? Nač dávat inzeráty do seznamky, když se s Ní můžeš seznámit kdekoliv.

Nebo si snad nevybíráš, jaká Smrt ti sluší?

Co se staráš?

„Viděl nějaké světlo, ale než se otočil, auto ho nabralo do kolen a přestože se řidič pokusil naplno zabrzdit, chodec, jehož tělo se jako stéblo zlomilo na přední sklo, ani neměl šanci uhnout nebo zareagovat a po nárazu odletěl pár metrů od auta. Šokovaný řidič neměl jiné myšlenky než na útěk. A tak se stalo.

Nikdo to neviděl, nikdo tam nebyl. Až za pár minut po něm. Cyklista na horách, to se vidí často, škoda, že nebyl svědkem a nemohl zavolat záchranku dříve. Ihned po seskočení z kola zjistil, jak na tom je zraněný z autonehody a zavolal pomoc, kterou zraněný potřeboval.

V sanitce ležel, nehnutě, naplno vnímající bolesti, dostal už dost morfia, dávku pro dva slony, přesto se probudil. Zdravotník mu jemně naznačil, jak na tom je doopravdy, opravdu, ale opravdu špatně. Zraněný toho moc přes svou bolest nevnímal. Chtěl umřít. Požádal o smrt, ale dostal ji až v nemocnici – doktor Smrt jej navštívil a ukončil jeho trápení vhodně umístěnou injekční stříkačkou.“

3D obrázky

Fascinují mě „trojrozměrné obrázky“. Znáte to? Podíváte se na ně … takový obyčejný papír, často i v černobílé verzi… a nevidíte tam „vůbec nic rozumného“,  jen jakousi změť čar, tvarů a obrysů, v podstatě nic zajímavého, to kresby čtyřletých dětí jsou nápaditější.

A pak vám někdo řekne, že musíte trochu rozostřit, dát si třeba papír až na špičku nosu a pomalu pomalinku vzdalovat nechat oči projít stavem, kdy se vám všechno mlží a najednou uvidíte „záblesk“ toho prostoru! Někde „hluboko“ v obyčejném papíru se postupně začne objevovat oblý tvar vázy, až ji nakonec uvidíte celou, anebo krásně detailní kolibřík, který saje svým dlouhým zobáčkem z květu. Někdy se prostorový obrázek někde cestou „ztratí“, oči jste rozmlžovali příliš rychle nebo jste jen příliš zamrkali. Ale když se to trošku naučíte, rozostřovat a rozmlžovat, je to nádhera. Prostor a hloubka.

Srážka vlaků – kufry létaly vzduchem

Ahojky Andy, můžeš nám něco říct o sobě?

Je mi skoro 17 a studuji v prvním ročníku na gymnáziu ve Frýdlantu.

Tys zažil zajímavou příhodu, můžeš nám o tom něco říct?

Jako každé pondělí, tak i 16 února jsem jel vlakem do školy na 10:00. A během cesty se najednou ozvala velká rána. Vlak havaroval s protijedoucím motoráčkem. Nejeli jsme moc rychle a já jsem si v té době četl. Vůbec nic jsem netušil. Nebyl to velký náraz, ale lekl jsem se. Uvnitř byli věci rozházené po celém vlaku.

Jsem taky loutka?

Sedím ve vlaku, kola pode mnou dusají jako stádo koní, hlavu mám opřenou o sedadlo, dívám se přes uťapané okno a přemýšlím.

Krajina ubíhá. Blízké porosty keřů se míhají. Stromy již svlékl podzim a oděv nechal ležet na studené zemi. Začal je lechtat vítr a oni tancují v šustotu listí. Modrá obloha nic neříká, je tichá, jasná a pustá, dnes se nepřišli pást žádní bílí beránci. Slunce je rozžhavené jako krb ve studených měsících. Pozoruje chladnou krajinu a dívá se na lidi.