K smrti čelem

Ptačí chřipka odzvonila, máme novou, prasečí. Taky smrtelně nebezpečná. Už vás někdy napadlo prase? Je to všežravec, sežere úplně vše, co teprve jeho chřipka. Stačí a jedno chrochtavé kýchnutí a seznámí tě s Ní osobně.

Nejen ve škole si hrají se zbraněmi, je jim 7, klidně i 8, nárazově 15, jsou zajímaví tím, že střílí mladí a střílí do mladých i starých, nemají zábrany, prostě střelí a seznámí tě s Ní osobně.

Krize ve všech myslitelných pádech, abstraktní problém, který neuchopíš do svých rukou, protože je to „jenom“ krize, zatím pouhá „recese“. Ale jestli dorazí „deprese“, což je další úroveň ekonomické krize i s hladem spojená, máš větší šanci se s Ní seznámit osobně.
Zemětřesení, pád meteoritu, sem tam nějaká ta záplava, nějaké ty jedy či mocenské konflikty. Či snad něco menšího? Autonehodu, otravu jídlem, kudlu v zádech? Nač dávat inzeráty do seznamky, když se s Ní můžeš seznámit kdekoliv.

Nebo si snad nevybíráš, jaká Smrt ti sluší?

Co se staráš?

„Viděl nějaké světlo, ale než se otočil, auto ho nabralo do kolen a přestože se řidič pokusil naplno zabrzdit, chodec, jehož tělo se jako stéblo zlomilo na přední sklo, ani neměl šanci uhnout nebo zareagovat a po nárazu odletěl pár metrů od auta. Šokovaný řidič neměl jiné myšlenky než na útěk. A tak se stalo.

Nikdo to neviděl, nikdo tam nebyl. Až za pár minut po něm. Cyklista na horách, to se vidí často, škoda, že nebyl svědkem a nemohl zavolat záchranku dříve. Ihned po seskočení z kola zjistil, jak na tom je zraněný z autonehody a zavolal pomoc, kterou zraněný potřeboval.

V sanitce ležel, nehnutě, naplno vnímající bolesti, dostal už dost morfia, dávku pro dva slony, přesto se probudil. Zdravotník mu jemně naznačil, jak na tom je doopravdy, opravdu, ale opravdu špatně. Zraněný toho moc přes svou bolest nevnímal. Chtěl umřít. Požádal o smrt, ale dostal ji až v nemocnici – doktor Smrt jej navštívil a ukončil jeho trápení vhodně umístěnou injekční stříkačkou.“

Klinická….

Tehdy mi bylo 17 let a studoval jsem střední strojní průmyslovku v Hradci Králové. Moji rodiče mi tehdy ráno řekli, abych zajel do Hradce tatínkovi pro šrouby a podobný materiál, který potřeboval.

Neuposlechl jsem jejich přání, vzal motorku a „utekl“ s kamarádem pryč. Chtěli jsme jet za jednou dívkou z letního kina z minulého večera. Plánovali jsme, že se cestou vykoupáme v řece, kam jsme běžně chodívali. Zastavili jsme tedy u řeky a šli si zaskákat šipky do vody. Kamarád skočil první a šel si na břeh lehnout, kde pravděpodobně usnul. Já se postavil na kraj břehu (asi necelé 3m výšky) a chtěl jsem skočit…