Poradna
Máš nějaký problém nebo potřebuješ odpověď na nějakou otázku související se smysluplným životem? Pak můžeš využít tuto veřejnou poradnu.
Tato poradna je určena převážně pro otázky duchovního charakteru. Nejedná se o psychologickou ani manželskou ani sexuologickou poradnu.
Jsou taky otázky, které nelze ventilovat veřejně. Pro tyto účely jsme vytvořili mailový účet, na který můžeš zasílat otázky osobnějšího charakteru, které bys rád skutečně vyřešil. Můžeš je zasílat na poradna@smysluplnyzivot.cz.
Na otázky nebo na žádosti o radu odpovídají především spolupracovníci tohoto webu. Moderátor si vyhrazuje právo vymazat příspěvky, které se neshodují s pravidly diskuse nebo nejsou z ověřeného zdroje.
Smysluplný život 
15/10/2009 na 2:52 pm
“doverovat niekomu co nevies kto je?”
dobre, poznam bibliu aj NZ no niektorym veciam vobec nerozumiem. napriklad ja neviem uz kde to bolo ale bolo to ze ked niekto povedal Jezisovi ze blahoslavene prsia ktore si pozival On odpovedal ze skor su blahoslaveni ti co pocuvaju bozie slovo…ved to muselo pannu mariu strasne ranit. nebolo to take nejemne? zenske srdce to podla mna muselo velmi ranit, ked pred nu, ako svoju matku dal vsetkych ludi co uverili a ona bola vlastne medzi podslednymi v jeho rebricku…ved podla mojho nazoru ona ked prijala ze bude jeho matkou vlastne si dokaslala zivot tu na zemi, ved co mala zo zivota? iba samu bolest a vlastne sa ani nedockala vdaky…neviem ja som to len tak pochopila z mojho zenskeho hladiska…
alebo ked nedovolil ucenikovi pochovat otca a chcel aby isiel za nim…ved mohol trochu pockat, aby sa ten ucenik aspon dostojne rozlucil zo svojim otcom, bola to vlastne jeho povinnost dostojne pochovat otca…patri to tiez k laske, ktoru Jezis hlasal…mohol trochu vyckat, on by ho pochoval, rozlucil sa a isiel by za nim…ved aj niekde v starom zakone sa pise pochovavat mrtvych…sorry ja nechcem aby to vyznelo ako nejake ruhanie, ja tomu len jednoducho nerozzumiem a je toho este vela…
“ucitelka nabozenstva”
bude sa pytat na moj zivot…neviem co by som mala v zivote zmenit…ved vediem normalny studetsky zivot, vlastne nemam na nic cas iba ucenie a ucenie…neviem co sa da v mojom zivote zmenit….
“citim ze upadam no neviem si pomoct”
ono to nie je vzdy take lahke….ale ako je mozne ze niekedy pomoze a niekedy nie?
16/10/2009 na 12:07 am
Ježíš provokoval v dobrém slova smyslu. Svou matku určitě miloval, chtěl ale ukázat dále, za pozemské věci. Na pohřeb jistě mohl počkat, ale jsou důležitější věci. Otci už nemohl nijak pomoci, ale jinde mohl zachránit dosud žijící pro věčnost. Jak já tomu rozumí, je schválně takto vyhrocené na citlivých příkladech, aby vyzněla důležitost myšlenky. Podobně jako Ježíš říká, když tě svádí oko k hříchu, vytrhni ho… Také tím nemyslí doslova, že bychom se měli oslepovat a trhat si ruce a nohy.
Tvůj život – neříkal jsem, že máš něco měnit. Máš-li před Bohem čisté svědomí, věříš a vyznala jsi, že Ježíš zemřel i za Tebe, a díky tomu máš odpuštění hříchů a věčný život, Ježíše uznáváš jako Pána svého života a chceš žít tak, aby se Tvůj život Bohu líbil, pak nemusíš měnit nic. To, že takto žít trvale nedokážeme, je druhá věc, ale o to více můžeš prožít Boží milost. Jsme přijatí takoví jací jsme, tzv. ve své nedokonalosti.
Někdy pomůže, někdy ne – jak můžeš vědět, že ne? Bůh není automat a nejedná podle našich představ. Bůh vidí vše globálně a v souvislostech, o kterých nemáme ani tušení. Nevím, jestli to bude nejlepší příklad… Mrkni se na http://www.paladix.cz/gallery.php?ido=17122 Poznala bys z toho, že jde o rozhraní americké a euroasijské kontinentální desky, které se táhne napříč Atlantským oceánem a tady protíná Island? Z leteckých či družicových snímků by to bylo zřetelnější… Stejně tak to, co můžeme vnímat jako „nepomoc“ o Boha, se časem (až uvidíme souvislosti) může jevit úplně jinak. Jasně, Bůh může pomoci tak, že je to nadevší pochybnost vidět, ale nedělá to vždycky.
18/10/2009 na 6:27 pm
tak ale ved to by sme ani my nemuseli pochvavat zomrelych ked to takto beries…ale uz to nechajme…iba s tou pomocou…pred rokom mi pan dal nieco uzasne viem ze uz nikdy nic take nezazijem a som za to velmi vdacna. kazdy den mu odvtedy za to dakujem…bolo to ako krasny sen…no je tiez pravda ze odvtedy mam v srdci obcas taky nepokoj, taku tuzbu stretnut aspon raz toho cloveka a potom som velmi smutna…tak rada by som ho stretla, ostatni ostatni ho stretavaju a nic im to nerobi…no aby si v tom mal jasno, on je lekar a je v nom nieco zvlastne…taka dusevna krasa, neviem ci ma chapes ale vyzaruje z jeho vnutra nieco uzasne take nebeske…velmi sa modlim za to aby som ho aspon raz v zivote mohla stretnut, mylsis ze sa mi to splni? preco mi ho pan dal spoznat? mala som vtedy velmi zle obdobie a odkedy som ho stretla naucila som sa zit inak..optimistickejsie a spoznala som ze by som chcela aj ja raz byt lekarkou…myslis ze tym ze mi to velmi pomohlo sa vsetko skoncilo? ze uz ho nikdy neuvidim i ked sa velmi modlim? je to moje najvecsie zelanie…
29/09/2009 na 7:16 pm
teda majecekovemu vysvetleniu volako nechapem….
15/10/2009 na 10:26 am
Co Ti není jasné?
“nechapem…” je dost nekonkrétní…
15/10/2009 na 10:27 am
tomu vysvetleniu co jej dal…ze o com je smisluplny zivot, o com je viera…uz mam v tom vsetkom taky prievan vsetci su ini ako sa na pohlad zdaju….vsetci ma sklamu
15/10/2009 na 10:27 am
To vysvětlení je reakcí na to, že měla život naplánovaný, ale zničili jí ho druzí…
V příběhu oba plánovali dům (analogie s životem). Jeden postavil na písku (život upneš na úspěch, peníze, přátele, vlastní schopnosti…), druhý postavil na skále (v životě křesťana víra v Ježíše Krista, tzn. ne v nějakého neurčitého boha, jak spousta lidí věří, že tam někde něco, ale v pravého skutečného Boha). Přišla bouře (krize, pohroma, nemoc, problémy…), dům na písku spadl (kamarádi se ukáží, že nejsou zas tak věrní, selžeme ve schopnostech, najednou vídíme, že naše hodnoty vlastně nic neznamenají a nic nezajistí…), ale dům na skále stojí (to, že Bůh člověka miluje tak, že Ježíš za to dal svůj život, je skutečnost, která dává životu smysl navzdory okolnostem, což neznamená, že je to snadné, ale má to smysl).
Píšeš, že všichni jsou jiní a všichni Tě zklamou. Ježíš je stále stejný a nikoho nezklame. On je dokonalý, takže se ani změnit nemůže. Přemýšlej nad tím a snaž se jej poznat, kým je, jaký je, pak teprve to pochopíš. Musí to “zaklapnout” v hlavě i v srdci – víra nejde proti rozumu a naopak.
A o čem je víra? V bibli se píše “Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme.” Není důležité, jak silná je víra, ale jaký je předmět víry – v našem Bůh v osobě Ježíše Krista. A ten je spolehlivý. Zkus a uvidíš. Je to bez rizika, nemáš co ztratit, můžeš jen získat.
15/10/2009 na 10:27 am
a dokazes milovat niekoho kohoo si v zivote nevidel? doverovat niekomu co nevies kto je? ludia co sa hraju na veriacich hlavne nasa ucitelka nabozenstva sa tvari ako sektarka, zacne sa objimat a hovori ze ju boh objima, ze nam pekelne plamene olizuju hlavy a ine hovadiny…citim ze ma svojim spravanim odvracia od viery a cirkvi, citim ze uz nedokazem verit tak ako som verila ze nedokazem sa modlit tak ako kedysi…jednoducho citim ze zo mna robi ateistku a neviem ako sa mam vratit na spravnu cestu. chcem byt ako predtym, chcem znovu verit tak uprimne ako predtym, znova sa modlit s tou doverou no neviem ako sa mam vratit… citim ze upadam no neviem si pomoct…:(
15/10/2009 na 10:28 am
“doverovat niekomu co nevies kto je?”
U Ježíše víš, kdo (a jaký) je. Celá Bible ukazuje na Ježíše, evangelia v NZ mluví přímo o Jeho životě…
“ucitelka nabozenstva”
Odděl lidi a svou víru. Spousta ateistů se “hájí” tím, že poukazují na ty, co jsou v kostele svatí a v životě škoda mluvit. Bůh se jich jednou nebude ptát co tamti, ale co oni, proč nežili tak, jak měli a jak Bůh očekával. Stejně tak Bůh se Tě nebude ptát na Tvou učitelku náboženství, ale Tvůj život.
“citim ze upadam no neviem si pomoct”
Řekni to Bohu. Řekni Mu, co cítíš, co prožíváš, to, co píšeš tady, řekni jemu. Bůh může a chce pomoct, ale nebude se nikomu vnucovat, čeká, kdo se k němu s důvěrou obrátí o pomoc…
15/10/2009 na 11:05 am
Ahoj zuzic,
…citim ze uz nedokazem verit tak ako som verila, ze nedokazem sa modlit tak ako kedysi…
premyslim o teto vete co jsi napsala.
Myslis si ze mas odpustene hrichy ?
11/07/2009 na 1:27 pm
Myslíte si, že život má smysl? Nedávno se mi totálně přetočil na ruby a je to teď na nic.. každý večer přemýšlím, proč tu vlastně jsem a na co dál tady mám být. vlastně tady ani nechci být.
23/07/2009 na 2:20 am
Ahoj Lenko,
kdysi jsem slysel ze zivot je velmi jednoduchy, jen my si jej delame slozitym.
24/07/2009 na 7:43 pm
myslíš? já jsem život naplánovaný měla, ale zničili mi jej druzí.
24/07/2009 na 11:00 pm
Ahoj Lenko, znam pribeh o 2 lidech co staveli barak. Jeden ho chtel mit hned na plazi a tak ho postavil na pisku.Druhy ho chtel mit taky na plazi, ale bal se vody a tak ho postavil na skalni vyvysenine. Trvalo mu to daleko dele, ale nelitoval. Pri prvni vetsi bource, prvnimu odnesla bourka jeho dum. Druhy to ustal. A pokud nezemrel tak zije az dodnes. 🙂
Chci tim rict ze je dulezite na cem stavis svuj zivot a sve hodnoty. Rikas zes to mela naplanovane a znicili ti to druzi. Planuj/stavej na tom co ostatni ti nemohou znicit.
27/07/2009 na 12:39 pm
Ahoj, jenže to se asi nedá ve všem….
29/09/2009 na 7:15 pm
nechapem…
11/10/2009 na 5:19 pm
tak vysvetli mi to uz konecne niekto????
11/10/2009 na 5:25 pm
Co Ti není jasné?
„nechapem…“ je dost nekonkrétní…
12/10/2009 na 4:41 pm
tomu vysvetleniu co jej dal…ze o com je smisluplny zivot, o com je viera…uz mam v tom vsetkom taky prievan vsetci su ini ako sa na pohlad zdaju….vsetci ma sklamu
12/10/2009 na 9:42 pm
To vysvětlení je reakcí na to, že měla život naplánovaný, ale zničili jí ho druzí…
V příběhu oba plánovali dům (analogie s životem). Jeden postavil na písku (život upneš na úspěch, peníze, přátele, vlastní schopnosti…), druhý postavil na skále (v životě křesťana víra v Ježíše Krista, tzn. ne v nějakého neurčitého boha, jak spousta lidí věří, že tam někde něco, ale v pravého skutečného Boha). Přišla bouře (krize, pohroma, nemoc, problémy…), dům na písku spadl (kamarádi se ukáží, že nejsou zas tak věrní, selžeme ve schopnostech, najednou vídíme, že naše hodnoty vlastně nic neznamenají a nic nezajistí…), ale dům na skále stojí (to, že Bůh člověka miluje tak, že Ježíš za to dal svůj život, je skutečnost, která dává životu smysl navzdory okolnostem, což neznamená, že je to snadné, ale má to smysl).
Píšeš, že všichni jsou jiní a všichni Tě zklamou. Ježíš je stále stejný a nikoho nezklame. On je dokonalý, takže se ani změnit nemůže. Přemýšlej nad tím a snaž se jej poznat, kým je, jaký je, pak teprve to pochopíš. Musí to „zaklapnout“ v hlavě i v srdci – víra nejde proti rozumu a naopak.
A o čem je víra? V bibli se píše „Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme.“ Není důležité, jak silná je víra, ale jaký je předmět víry – v našem Bůh v osobě Ježíše Krista. A ten je spolehlivý. Zkus a uvidíš. Je to bez rizika, nemáš co ztratit, můžeš jen získat.
13/10/2009 na 6:21 pm
a dokazes milovat niekoho kohoo si v zivote nevidel? doverovat niekomu co nevies kto je? ludia co sa hraju na veriacich hlavne nasa ucitelka nabozenstva sa tvari ako sektarka, zacne sa objimat a hovori ze ju boh objima, ze nam pekelne plamene olizuju hlavy a ine hovadiny…citim ze ma svojim spravanim odvracia od viery a cirkvi, citim ze uz nedokazem verit tak ako som verila ze nedokazem sa modlit tak ako kedysi…jednoducho citim ze zo mna robi ateistku a neviem ako sa mam vratit na spravnu cestu. chcem byt ako predtym, chcem znovu verit tak uprimne ako predtym, znova sa modlit s tou doverou no neviem ako sa mam vratit… citim ze upadam no neviem si pomoct…:(
14/10/2009 na 10:55 pm
„doverovat niekomu co nevies kto je?“
U Ježíše víš, kdo (a jaký) je. Celá Bible ukazuje na Ježíše, evangelia v NZ mluví přímo o Jeho životě…
„ucitelka nabozenstva“
Oděl lidi a svou víru. Spousta ateistů se „hájí“ tím, že poukazují na ty, co jsou v kostele svatí a v životě škoda mluvit. Bůh se jich jednou nebude ptát co tamti, ale co oni, proč nežili tak, jak měli a jak Bůh očekával. Stejně tak Bůh se Tě nebude ptát na Tvou učitelku náboženství, ale Tvůj život.
„citim ze upadam no neviem si pomoct“
Řekni to Bohu. Řekni Mu, co cítíš, co prožíváš, to, co píšeš tady, řekni jemu. Bůh může a chce pomoct, ale nebude se nikomu vnucovat, čeká, kdo se k němu s důvěrou obrátí o pomoc…
14/10/2009 na 10:58 pm
Oprava: Nějak mně uteklo písmenko…
Oděl = Odděl (samozřejmě)
15/10/2009 na 2:53 pm
“doverovat niekomu co nevies kto je?”
dobre, poznam bibliu aj NZ no niektorym veciam vobec nerozumiem. napriklad ja neviem uz kde to bolo ale bolo to ze ked niekto povedal Jezisovi ze blahoslavene prsia ktore si pozival On odpovedal ze skor su blahoslaveni ti co pocuvaju bozie slovo…ved to muselo pannu mariu strasne ranit. nebolo to take nejemne? zenske srdce to podla mna muselo velmi ranit, ked pred nu, ako svoju matku dal vsetkych ludi co uverili a ona bola vlastne medzi podslednymi v jeho rebricku…ved podla mojho nazoru ona ked prijala ze bude jeho matkou vlastne si dokaslala zivot tu na zemi, ved co mala zo zivota? iba samu bolest a vlastne sa ani nedockala vdaky…neviem ja som to len tak pochopila z mojho zenskeho hladiska…
alebo ked nedovolil ucenikovi pochovat otca a chcel aby isiel za nim…ved mohol trochu pockat, aby sa ten ucenik aspon dostojne rozlucil zo svojim otcom, bola to vlastne jeho povinnost dostojne pochovat otca…patri to tiez k laske, ktoru Jezis hlasal…mohol trochu vyckat, on by ho pochoval, rozlucil sa a isiel by za nim…ved aj niekde v starom zakone sa pise pochovavat mrtvych…sorry ja nechcem aby to vyznelo ako nejake ruhanie, ja tomu len jednoducho nerozzumiem a je toho este vela…
“ucitelka nabozenstva”
bude sa pytat na moj zivot…neviem co by som mala v zivote zmenit…ved vediem normalny studetsky zivot, vlastne nemam na nic cas iba ucenie a ucenie…neviem co sa da v mojom zivote zmenit….
“citim ze upadam no neviem si pomoct”
ono to nie je vzdy take lahke….ale ako je mozne ze niekedy pomoze a niekedy nie?
07/06/2009 na 1:37 pm
Manželství je vztah na kterém je treba pracovat, to se doctu všude. Ale jak na nem pracovat, když je to vztah neverího a verícího. Na jakém základu to budovat, když se každý klaní necemu nebo nekomu jinému. Je takový vztah odsouzený k trpení, nedorozumení a zranování jeden druhého?
07/06/2009 na 1:38 pm
Cetl jsem jednu knížku, jmenuje se 5 jazyku lásky, kde na konci reší presne tento problém – sice tam není záver, jak ten vztah dopadl, ale jestli chcete, tak si to prectete. 🙂 Já jsem to cetl a bylo to dobré, prý to overene funguje. Je to o tom, jak projevovat správne lásku svému protejšku, aby se zmenil a taky projevoval lásku me tak, aby mi to delalo nejvetší radost. Autor je Gary Chapman.
07/06/2009 na 1:38 pm
Ahoj Attaniko,
nemam odpoved na tvuj dotaz, ale budem se za to modlit.
07/06/2009 na 1:40 pm
Díky, nemám k tomu co dodat snad jen, že to pro mne hodne znamená.
07/06/2009 na 1:39 pm
Ahoj Ataniko,Asi budes vedet, ze v 1.Korintskym ,7. kapitola se pise o manzelstvi a specialne 13. az 15. vers obecne povida o vasem pripade. Nejsem hoden toho, abych ti dal radu sitou na miru,osobne se mi moc libi kdyz je nekdo verny ve vztahu, tim spis,kdyz v tom Buh dava Sve pozehnani. Ale snad bych te moh alespon trosku nasmerovat v hledani-zkus ty verse treba probrat s nejakou v Kristu starsi a duveryhodnou kamaradkou, treba ti to pomuze. Preji ti hodne trpelivosti a abys mohla naplnit Bozi vuli.
07/06/2009 na 1:39 pm
Neni to o tom, že bych ho chtela opustit. Spíše naopak víra našemu manželství velmi prospela. Cítím k nemu mnohem láskyplnejší city, než kdy dríve. Ty verše jsou pro mne dosti klícové, a to zaslíbení je pro mne hodne povzbudivé. Mela jsem na mysli spíše to, že cím více následuji Krista, tím více je situací, kdy me jeho chování naplnuje smutkem a odmítám se toho úcasnit. Práve toto je chvíle, kdy jsem pochopila, že se nemuže zmenit tak, jak se mením já. Taky jsem se kdysi pachtila za uznáním druhých lidí, za požitky tohoto sveta. Byla jsem neštastná i když jsem toho dosáhla, proto vidím marnost v jeho snahách a já musím jen prihlížet a cekat, že treba nekdy snad dojde do stejného bodu.
07/06/2009 na 1:44 pm
Diky za tve vysvetleni,dotklo se me, i kdyz nejsem presne ve tve situaci.(Moc rad bych, kdyby ma mamka a nejen ona, i jjini ktere ktere mam moc rad, dosli k Bohu. Buh si nas k tomu chce pouzit a ja uz tolikrat asi zklamal, ale Buh mi v tom dava furt sanci, treba jen v malych vecech.) Uz jsem slysel o lidech kdy manzel uveril az po case. Snad te to tez trosku povzbudi. Hlavne,Buh bude urcite s tebou, dokonce i v tom „prihlizeni“. Tak se drz, fandim ti a modlim se za vas a splnene prani,,.
07/06/2009 na 1:44 pm
Je težké ne ústy, ale svým jednáním a chováním presvedcit naše blízké, jak je Buh úžasný. At se ti to darí.
07/06/2009 na 1:32 pm
ahoj nasel jsem vasi stranku nahodne ake jeden problem mam a to dost vaznej vydelavam slusne ale vsechno to prohraju.jak mile vejdu do casina ci do herny tak to vsechno prohraju a kdyz vyhravam tak neumim odejit.proto se ptam co stim mam delat?
07/06/2009 na 1:32 pm
Možná se ptám blbe, ale nerozumím tomu… Proc tam chodíš?
07/06/2009 na 1:28 pm
Asi to není to nejlepší místo, ale chci vyjádrit uznání spolupracovníkum tohoto webu. I když já krestanství ostatne jako každý soucasný náboženský systém považuji pouze za mezistupen, vy zde ukazujete to nejlepší, ceho lze vyznáváním krestanských hodnot dosáhnout. Z vašich príspevku vyzaruje ohromná empatie a uvolnenost nesnažící se ostatní svazovat dogmaty. Zároven z nich vyzaruje moudrost a láska, což jsou pro mne v podstate synonyma, respektive jedno je nezbytným atributem druhého. Vždy je príjemné setkání s lidmi, kterí na jedné strane chápou omezenost naší fyzické existence, ale na druhé strane si uvedomují její nezbytnost a význam pro náš další duchovní vývoj.
07/06/2009 na 1:27 pm
dobry den,mam takova maly mozna velky problem.Jako kazdy tak i ja jsem mel prvni nejvetsi lasku ktera bohuzel nebyla na cely zivot.Od te doby jsem potkal par zen s kterymi jsem chtel byl ale nebylo to prave orechove a ja uz myslel ze se nezamiluji az pred rokem si myslim ze jsem potkal tu pravou na cely zivot a jsme spolu moc a moc stastny,zazili jsme spolu krasne chvile na ktere moc vzpominame oba dva.Jeste musim rict ze ma pritelkyne je o 12 let mladsi ale moc si rozumemi.Jen posledni dobou se nam stalo par veci ktere si nedokazu vysvetlit cim to je,Mozna alkoholem,nejsem a¨lkoholik,dam si tak petpiv za tyden po saune,ale potom napisu nebo reknu neco co se hodne dotkne me pritelkyni a je proble,Ja to nemyslim spatne ale vzdycky to spatne dopadne.Ponevadz je ve skole tak si pisem smsky,Ja jsem nemohl napsat os hodin a kdyz jsem se dostal k mobilu tak se uz snazila usnout a ja ji napsal dobrou noc, a pak nic,jeste nespala a ja znovu napsal ze se o me ani neboji a nezajima ji kde jsem byl.Ano byl jsem v saune a mel v sobe pet piv.nemyslel jsem to tak ,vedel jsem ze strach ma,ale chtel jsem to aby to napsala ona me ,ze se o me boji.nevim co jsem udelal spatne.
07/06/2009 na 1:28 pm
Ahoj Lukáši, úplne nerozumím, co je v tvém príspevku vlastne otázka-zkus to treba ješte jednou 🙂 První co me napadlo, že pokud je problém to, že plácneš neco po vypití peti piv, tak je proste nepij…. Jak to vidíš ty?
07/06/2009 na 1:15 pm
Ahoj, poslední dobou se dost trápím. Pripadá mi, že nemám žádné prátele. Mel jsem spoustu prátel kolem sebe, ve škole, byl jsem oblíbený. Poslední dobou to jde z kopce. Jsem bez prátel, každý se mi vyhýbá, mezi bývalími práteli se cítím jak vterka. Nemám se s nikým o cem bavit. Nemužu najít s lidmi spolecná témata. Nevidím už žádný smysl života. Proc žít bez prátel? Snášet pretvárku? Nechávat si nadávat? Proc tohle všechno? To radeji už skocím z mostu!
07/06/2009 na 1:17 pm
Ahoj Honzo. Píšeš, že jsi ztratil prátele… možná je neco ve Tvém živote, proc jsi je ztratil. Možná jsi neco udelal a ani si to neuvedomuješ… Nestalo se neco takového? Jo a ješte jedna nadeje… Ježíš rekl: „Nazval jsem vás práteli, nebot jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce.“ Jestli si to s Ježíšem dáš do porádku tak mužeš mít „kámoše“ na celý život.
07/06/2009 na 1:18 pm
Ahoj. Já si nemyslím, že je potreba hledat chybu ve svém jednání. Vubec to tím nemusí být. Cítila jsem celá léta to samé. Snažila jsem se zapadnout, aby „me brali“, ale nebylo to nic platné. Pripadal mi život bez nich zbytecný. Ve chvíli, kdy jsem se obrátila k Ježíši, jsem tuto bytostnou potrebu prestala cítit tak bolestne, získala jsem prítomnost Nekoho, kdo me za všech okolností má rád. A tehdy jsem našla skutecné prátelé,… když jsem se prestala „snažit“. To naplnení, po kterém toužíš lidé nedokáží zaplnit zcela. A z mostu neskákej, nikdy nevíš kdo pro tebe bude plakat. Zeptej se radeji Boha, jestli tohle je život, který pro tebe pripravil, jsem presvedcena, že s tebou zamýšlel neco jiného. At
07/06/2009 na 1:19 pm
…souhlasím 🙂
07/06/2009 na 12:48 pm
Zdravím, zajímal by me váš pohled na antikoncepci a taky me zajímá, jestli nám Bible ukazuje nejaké rešení. Dekuji. Preji pekný den.
07/06/2009 na 12:49 pm
Ahoj Jacku. Podle velkého B ve slove Bible predpokládám, že jsi clovek, který si váží Bible a jejího obsahu. Bible o antikoncepci nemluví. Nejbližší téma, které Bible zminuje v souvislosti se sexuálním životem je toto: „Žena nemá své telo pro sebe, ale pro svého muže. Podobne však ani muž nemá své telo pro sebe, ale pro svou ženu.“ (1 Korintským 7:4). Domnívám se tedy, že pro cloveka žijícího v manželství není žádné omezení v používání antikoncepce. Jak se na to díváš ty?
07/06/2009 na 12:49 pm
Ahoj Milane. Dekuji za odpoved. Ano jsem clovek, který si váží Bible. Jak se na to dívám? Sám nevím a proto se ptám a hledám. Jsem mladý clovek a nedávno jsme si práve na toto téma se svojí holku povídali… jaké jsou možnosti, co ríká Bible a pod. Osobne taky nevidím v používání antikoncepce problém z hlediska jakéhosi nazveme to „svedomí“. Nicméne zajímá me názor i ostatních, proto kdyby ješte nekdo mel jiný názor, pište..:) Treba u potratu, bych už ten problém videl, ale to už nepatrí k tomuto tématu. Díky Milane.
07/06/2009 na 12:50 pm
hojte, dovolím si vstoupit s malou poznámkou k antikoncepci 🙂 asi bych mela problém s takovými prostredky, které vlastne zpusobí potrat-napr. nitrodeložní telísko- to pracuje na principu že se tvorící zárodek nemuže chytit v deložní sliznici, tím dojde k samovolnému potratu hned na zacátku tehotenství- a pritom se nitrodeložní telísko pocítá taky k antikoncepci – takže ano prostredky k zabránení vzniku plodu, ne ty co zpusobují potrat.
07/06/2009 na 12:50 pm
Petro, dekuji za vyjasnení a za tvuj názor.
07/06/2009 na 12:28 pm
Ahoj,
možná je to blbost, na co se tu ptám… Ale jak si mám „vypestovat“ normální vztah ke klukum? Vyrustala jsem bez táty a ted nejak nemám definovyný vztah ke klukum/mužum. Neumím s nima jednat, jsem nervóní, bojím se….Je mi skoro 22 a myslím so, že bych s tím mela zacít neco delat, ale co?
07/06/2009 na 12:29 pm
Cauky Terko, vubec není blbost, že se na to ptáš 🙂 Už mi dávno není 22 a jsem štastne vdaná a presto jsem docela nedávno šáhla po knížce s touto tématikou. Pokud ti nevadí ctení, ráda ti doporucím dve zajímavé a výstižné knížky, vydalo je vydavatelství Návrat domu. S té jedné možná jen kousek: \“Nevidená, nehledaná a nejistá – vím, že s tímto sžíravým pocitem selhání nejsem sama. Tyto emoce zná každá žena, s kterou jsem se setkala – je to neco hlubšího než pocit selhání…..\“ Možná tato ukázka nevypovídá dost o této knize, ale je tam spoustu praktických pohledu a odkrývá vnitrní prožitky žen i mužu. Její název je: \“U\’chvatná\“ (název se mi nelíbí, ale ta knížka je supr) Pak ješte jedna kniha stejného vydavatelství: \“Pozor! srdce muže\“ – je to stejný autor. Myslím, že by ti ty knížky mohly pomoct najít sama sebe. Je fajn, že o tom chceš mluvit 🙂
07/06/2009 na 12:29 pm
ahoj, zkusím se podívat na ty knížky, ale nevím, jestli mi to pomuže…
07/06/2009 na 12:30 pm
díky za tipy na knížky, ale nemám ted náladu ani cas císt… Nevím, co mám delat…Nekdy mám náladu jen tak sedet a nic nedelat, nebo tu vubec už nebýt…
07/06/2009 na 12:33 pm
Ahoj Terko. Krása života je všude kolem nás, jen na nás je, jestli to dokážeme videt. Nekdy je ta schopnost radovat se treba jen ze západu slunce hodne težká. Sama to dobre znám. Potrebuješ se „zamilovat“ do žití. Pro zacátek možná stací to brát tak, že každá tma je jen nenarozené svítání. A protože vidím, že to nejak rešit chceš, verím, že tu tmu prolomíš a ruku v ruce se vyreší i Tvuj pohled na muže. Mluv o tom dál. Pokud bys nemela s kým, mužeme spolu. 🙂
07/06/2009 na 12:34 pm
víš, tu není o cem mluvit. S ženama to nevyreším a kluci/muži nemluví se mou a já se bojím jich…
07/06/2009 na 12:35 pm
mám pocit, že „házíš flintu do žita“ 😦 Nevím, možná, že by sis sama pro sebe mela odpovedet jestli z této tvojí (nevím jak to nazvat…) – svázanosti? – chceš ven a nebo ne….?
07/06/2009 na 12:37 pm
chci, ale nevím jak…
07/06/2009 na 12:37 pm
Teri možná, že tvuj problém muže mít hlubší koren …(..premýšlím „nahlas“ – nemusí to tak být).. možná tento strach prožíváš proto, že se bojíš, že nikdy nemužeš být pro nikoho dost dobrá. Možná, že jsi prožila nejaké nepríjemné odmítnutí, nebo nejakou nespravedlnost… Možná, že te tíží nejaký jiný „koren“… Nevím jestli chceš o tom mluvit/psát tady – jestli chceš mužu ti napsat svuj email
07/06/2009 na 12:39 pm
jenže víš, o tom to je. Už jsem to asi 2x chtela rešit, ale pokaždý mi napíše holka(promin, nemyslím to osobne proti Tobe)…chápeš?
07/06/2009 na 12:42 pm
Jenže to je práve to, co se potrebuješ naucit – chápat rozdíly mezi muži a ženami, rozumet tomu, proc muži mlcí a ženy se mohou roztrhat, aby ti pomohly. Bud si jistá, že toto „studium“ absolovala každá z nás, která hledala trvalý a krásný vztah s mužem. A podle mne je zcela lhostejné, zda ti toto poznání, tuto moudrost, pomuže rozkrýt žena nebo muž. Jen to musí být nekdo, komu duveruješ.
07/06/2009 na 12:39 pm
asi se snažím pochopit… Ale nevím jestli práve v tom, že vidíš holky jako samostatnou skupinu a kluky jako samostatnou skupinu, jestli to není ten problém… ? Možná by ti mohlo pomoct videt lidi jako celek. Je príjemné a hezké, když si muž a žena v manželství rozumí a snaží se vzájemne pochopit. Já verím Pánu Bohu – a verím, že Pán Buh nedal na svet ruzná pohlaví proto, aby melo jedno pohlaví strach z druhého (…žel to clovek casto nechápe…). Buh mel v plánu aby spolu žili a doplnovali se. Buh chce, aby žena mohla být pro muže pomoc – pomoc jemu rovná. Ne, aby válcili proti sobe a meli proti sobe predsudky… – Chápu, že v dnešním svete je to težké…
07/06/2009 na 12:26 pm
Zdravím všechny. Je mi 15. Je me to docela trapný, ale už to proste nekde musím vyventilovat. Mám podobný problém, jako tu už mela jedna neštastnice – Jana. Už tak rok a pul nedokážu žít. Proste to nejde, není to v mých silách. Drív bylo všechno fajn. Snad jen trebas v urcitých spolecností jsem byla zakriklá… Mela jsem ale urcitej pocet blízkých lidí a kamarádu s kterýma jsem si dokázala v pohode pokecat a užít života .. Jo, chvílemi jsem byla stydlivejší, ale všechno v míre… A ted? Ted se bojím mluvit i pred tema nejbližšíma. Kdykoli zacnu mluvit, strašne znervózním a zacnu se z toho prerekávat a zakoktávat, což me posune ješte víc ke dnu a mý sebevedomí ješte víc klesne… Proste nedokážu mluvit, nedokážu komunikovat… Nikam nezapadám, všude sem prebytecná… Jsem z toho už docela dost na dne a zakomplexovaná, nemyslím na nic jinýho… Chtela bych žít jako predtím, chtela bych být štastná jako drív, ale proste to nejde…. Není to v mých silách, nedokážu se z toho sama dostat… Už vážne nevím, co mám delat. Život me vubec nebaví, , ale vím, že ukoncit ho je ta nejvetší blbost… Ale co mám teda delat, když jsem v zacarovaným kruhu z kterýho se dostat proste nedokážu? Potrebuju pomoc, ale obávám se, že taková neexistuje…
07/06/2009 na 12:26 pm
Ahoj Niko, napiš mi na poradenský mail petra zavinac smysluplnyzivot.cz. Každý máme nadeji- i ty! A pro každého existuje pomoc- i pro tebe!
07/06/2009 na 12:24 pm
potrebovala bych najít pozitiva a negativa náboženství
07/06/2009 na 12:24 pm
…tak kde zacít? 🙂 Možná napiš na jaké pozitiva a negativa jsi už prišla a mužeme se od toho odrazit…
07/06/2009 na 11:49 am
Presne nevím, jak popsat problém, který mám. Navenek totiž žiju asi fajn život. Mám manžela, dve deti. Ale vnitrne me to trhá na kusy. Cítím, že potrebuji mít pocit, že jsem k necemu dobrá. Nechci psát, že chci zachranovat svet, ale chci urcite prispet k tomu dobrému na zemi. Nechci jen shromaždovat hmotné statky. Nechci se stát otrokem penez, ale muj život je o penezích. Jako kdybych cítila, že zacínám taky kornatet u TV. Ale cosi ve me volá, že dar života mi nebyl dán, abych ho takhle promrhala. Nevím jestli vubec jsou slova, která vyjádrí, co cítím. Proste vím, že mám v živote úplne jiné poslání. Chvíli jsem presvedcená, že muj úkol je to prekonat a zustat u detí a u manžela. Ale v zápetí zase vím, že když to takhle nechám, tak se budu stydet podívat se Bohu do ocí až nadejde muj cas. Ani nedoufám, že mi mi kdo mohl poradit. At udelám cokoli, ublížím! Spíš me zajímá názor ostatních, jestli má clovek právo jít za svým srdcem, nebo se chovat dle pravidel.
07/06/2009 na 11:50 am
Nevím co poradit. Ale já osobne bych zustala u detí… Oni Te potrebují…Nevím, jak jsou staré, ale potrebují mít v Tobe oporu a tu jim nikdo jiný nedá…Je to nekdy urcite nárocný, ale dovedeš si predstavit, že bys je nemela? A pokud s manželem dobre vycházíš, tak proc ho opouštet? Vždyt spoustu dobra mužeš delat i tak… A verím tomu, že deti jsou jen darem od Boha…A jak bys mu pak vysvetlila, že jsi je nechala samotné?
07/06/2009 na 11:51 am
V žádném prípade nechci utéct od detí. To si opravdu nedokážu predstavit. Myslela jsem tím, že když odejdu, vezmu detem to nejduležitejší – kompletní rodinu. Je to jako kdybych je opustila, zradila. Mužu ríci, že to udelám, až nás nebudou potrebovat. Ale v kolika to je? Nastane to vubec nekdy? Mela jsem vubec právo je mít? Chci utéct z tohoto místa. Jestli od manžela to zatím na 100% nevím. Pripadám si tu na konci sveta bez možnosti jakéhokoli kontaktu s lidma, se kterými si rozumím. Když jsem se sem vdávala, byli jsme domluveni, že pokud to nepujde, tak pujdeme jinam. Ted najdenou ta možnost neexistuje. Nevím jestli to byl slib, abych sem šla,nebo to tenkrát myslel uprímne. Každopádne si pripadám podvedená. Ta nemožnost volby me proste nicí.
07/06/2009 na 11:51 am
Ahoj Attaniko! Tak ctu Tvoje nové príspevky a jsem nadšený, že takto nekdo ješte porád premýšlí. Píšeš, že potrebuješ zapojení do prinášení dobra, že nechceš promrhat dar života. Zároven v kontrastu píšeš o rodine… Mám pocit, že podobné kontrasty jsem popsal v clánku „Znám smysl svého života“. Není treba v tomto clánku popsaná cesta i pro Tebe?
07/06/2009 na 11:52 am
Jsem ráda, že ses ozval Ty. Akorát slovo nadšený, bych nepoužila. Rozhodne nemám pocit, že jsem napsala neco hezkého. Nicméne Tvuj clánek me nadchl. Vubec nevím, jak jsem se na tyhle stránky dostala, takže jsem ho dríve necetla. Asi hledám ten pokoj o kterým mluvíš. Já taky vdecím pouze Bohu za to, že jsem se z toho, co prožívám nezbláznila. Nazývám ho Bohem,ale já to vnímám trochu jinak. Ale podstata je stejná. Vždycky si ríkám, že všechno má v mém živote nejaký smysl, skoro to kricím, protože ho nechápu. Nechápu to ted. Ale nekdo ano, nekdo ví co tím myslí, proc potkávám svá trápení, proc delám chyby, proc si nejsem jistá svými rozhodnutími. A to je ten koho nazýváte Bohem. Cekala jsem, že me tady totálne odsoudíte. A ted tady brecím nad tím, že mi snad nekdo rozumí!!!
07/06/2009 na 11:52 am
Ahoj Attaniko. Myslím, že Buh rozumí Tvému volání protože On odpovídá tem, kterí ho uprímne hledají. Pokud já mužu prožívat pokoj tak je to pouze díky tomu, že jsem prožil smírení s Bohem. Docela jednoduché shrnutí toho jak prožít smírení s Bohem je popsán na: http://www.znateho.cz/seznamtese/nahoda Když tak na to mrkni a napiš co na to ríkáš. Tak zatím cauec…
07/06/2009 na 11:53 am
No, na me je to príliš “ kreštanské“. Já si proste existenci Ježíše Krista vysvetluji trošku po svém. Buh pro me nemá jméno, nemá podobu, je to tichý hlas uvnitr mne. Jen je problém ho slyšet. Ale to je na dlouho… V podstate se snažím prijmout Boha do svého života. Vlastne nevím, proc mi to došlo, až když jsem si precetla ten Tvuj clánek. Mohla bych si s Tebou psát mimo tuhle poradnu?
07/06/2009 na 11:54 am
hoj. Muj e-mail je: milan zavinac smysluplnyzivot.cz
07/06/2009 na 11:44 am
Jak muže být Buh milosrdný, když nechal zabít i Svého Syna? To nás nemohl vykoupit jinak, když je všemohoucí?
07/06/2009 na 11:45 am
To je práve to, že nemohl. Kdyby byla jiná možnost, urcite by ji využil.
07/06/2009 na 11:45 am
Ale vždyt je prece všemohoucí, to znamená, že muže všechno, tak proc si neco nevybral…A proc by mel být milosrdný k nám, když zabil svého vlastního syna?
07/06/2009 na 11:46 am
1. Nebyl to Buh, kdo zabil Ježíše, ale Židé, a Ježíše k tomu nikdo nenutil. Šel sám.
2. Všemohoucí je, ale zároven nemuže poprít sám sebe, svou podstatu a dokonalost. Muže to vypadat jako rozpor, ale není. Podobné je to se svobodou (což jen tak mimochodem mnozí dosud nepochopili). Máme svobodu, ale nemužeme si delat, co chceme, a presto si ty výroky neodporují. Ve starém zákone obetovali zvírata, což ale nemohlo problém hríchu vyrešit, jen ho to odsouvalo a prikrývalo. Problém v Božích ocích reší až dokonalá (cistá, nezkažená) obet. Prece Buh (ac všemohoucí) nemohl najednou ríct tak když jde o syna, tak to ne, to udeláme jinak… To by byl pokrytec a pokrytectví je hrích, jenže Buh je dokonalý, nemuže hrešit, jinak by „poprel sám sebe“.
3. Proc by nemel být k nám milosrdný, když Ježíš už za nás „zaplatil trest“? Navíc Buh stvoril lidi ne aby je drtil, ale aby mohl být s nimi. Hrích nenávidí, ale cloveka miluje! Vždyt na tom není nic divného. Rodice také milují své deti, prestože se jim nelíbí, co nekdy provedou a nemají radost jak se nekdy chovají. Kdysi to byla krev zvírat, která prikrývala lidská prestoupení, dneska stojí pred Bohem Ježíš a riká: „Já jsem zaplatil“. On (Jeho krev) prikrývá nás, kterí o to stojíme.
07/06/2009 na 11:47 am
Ježíš šel sám? Nebyl k tomu tak trochu donucen? Vždyt se prece modlil, aby od nej Otec odejmul ten kalich…Ne? Tak nebyl tak trochu napospas v rukou Otce?
07/06/2009 na 11:48 am
Že se takto Ježíš modlil ješte neznamená, že musel. „Musel“ jedine v tom smyslu, že nikdo jiný, kdo by to mohl udelat, nebyl. Kdyby sám nechtel, nikdo by ho nedonutil.
Jan 10:17-18 „Proto me Otec miluje, že dávám svuj život, abych jej opet prijal. Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svuj život dát a mám moc jej opet prijmout. Takový príkaz jsem prijal od svého Otce.“
07/06/2009 na 11:48 am
Tak tuto cást z Písma neznám….
Svým zpusobem to beru, i když je to asi težké prijmout. O tom to ale asi je, prijmout i to, co rozumem nechápeme. Od toho je to i víra… Tak Ti dekuju za pšknou debatu a treba se ješte ozvu. Lenka
07/06/2009 na 11:42 am
Nemám deprese,nemám špatné nálady,nikdy bych nepremýšlela nad sebevraždou,je to ztráta casu a smrti se bojím,protože život miluji a na svete je krásne.Vy co tady píšete o Vašich problémech,proc jen premýšlíte nad tím jak je Vám hrozne,jak se chcete ztratit,jak jste 0,dejte život necemu,zkuste najít malinkatý smysl žít a usmát se,zkuste najít malinkatý duvod,aby jste meli ze sebe radost.Myslím,že problém není opravdu ve Vás,ale v tom jak se na sebe díváte.Pro každeho je tady recept a tím nemyslím drogy,antidepresiva,nebo alkohol.Každý z Vás je v necem dobrý a nekdo Vás potrebuje.Zkuste se opravdu nad tím zapremýšlet,rešení opravdu existuje.
07/06/2009 na 11:38 am
…ale mám pocit, že mne po mnoha letech vytáhlo z depresí až vedomí, že cekám miminko. Nechci to zlehcovat a proto ten nadpis: fakt je dost naivní myslet si, že když otehotniš, deprase odezní. To ne, ani náhodou, a kolikrat je to ješte težší, žaludek na vode, zvracení a kdo je na tom jako já a je už na lécích, brzo zjistí, že i jejich vysazení se neobejde bez následku: žádný postupne, jak radí lékari, ale rovnejma nohama a do trí dnu motovice jak po tejdenní parbe, závrate a nechutenství, poruchy obehu i srdecního rytmu. Co chci ale ríct: i když po pár tejdnech bez léku se mi vrátily všichni starí „bubáci“ a besy, sebevražedný myšlenky, vnitrní samota a beznadej; tak práve v tyhle dny se mi darí…- ne, to je blbý slovo, spíš s rypákem v zemi jsem schopná trochu víc vnímat Boha v sobe. Chápej: hluboko, uvnitr roste malej dokonalej hrášek, kterej má úžasnou schopnost se adaptovat a – prežít. A navíc, kterej sakra potrebuje svoji mámu!
A tak navzdor bídnýmu stavu ráno místo snídane popíjim bylinky a koukám do zahrady a modlím se, at mi ten velký Buh dá sílu na jedinej upachtenej den, a víš co? Jde to, vono to jde! Ne rychle, ani ne moc (pro ty, co „depka“ ríkaj dni, kdy jim moucha preletí pres nos:-/), ale s Bohem, kterýmu ted vážne mužu rikat Král.
PS: A jestli se mi narodí holka, tak se bude jmenovat Anastázie, tj. ZNOVUZROZENÍ!
07/06/2009 na 11:39 am
ty jo, to je zajímavé, Cigi, a Ty v toho Boha veríš? a kde jsi k tomu prišla?
07/06/2009 na 11:40 am
Ted teda nevím, co máš na mysli, jasný že v toho Boha verím, taky že mi zachránil kuži, ale hele: jak jsem jako prišla k cemu, k tomu Bohu, k díteti, nebo k tem depresím???
07/06/2009 na 11:41 am
no hlavne me asi zajímá, kde jsi prišla k tomu Bohu a k tomu, že v neho veríš a jak Ti zachránil kuži… ale kdybys chtela napsat i to, jak jsi prišla k díteti nebo depresím, tak se nebráním „povykládat“… a znovuzrození (fakt Anastázie? to jsem nevedela) – to je taky zajímavé téma
07/06/2009 na 11:36 am
ahoj…ani nevim co chci psat, ale vim ze potrebuju pomoct! Nechapu se, nechapu nic, nechapu proc tu jsme, nechapu jakej to ma vsechno smysl. Zavidim lidem co „veri“ ale ja proste nemuzu, ja to nedokazu. Skoro kazdy den premyslim o tom jaky by to bylo kdybych svuj zivot ukoncila a kolikrat si preju abych mela silu to udelat, ale ja ji nemam, mam rict bohuzel nebo nastesti?!..dalsi muj problem je, ze sem strasne stydliva, je mi 22 a nikdy sem nemala kluka, nemam zadny kamarady, vlastne jednu kamaradku ale ta je daleko ode me, bojim se mluvit s lidmi, nekdy mam strach jit i do obchodu protoze mi pride ze jsou vsichni proti me, proste prezivam ze dne na den a vlastne se da rict ze ani nejsem tu, ziju ve svych predstavach a kolikrat sem se snazila „dostat“ zpet a zit naplno ale nejde to, uz nevim jak dal prosim poradte mi nekdo
07/06/2009 na 11:36 am
Ahoj Jani,
jsem moc rád, že tato stránka slouží práve lidem, kterí potrebují pomoci a jsem moc rád, že jsi svuj život neukoncila. Život každého z nás má obrovskou hodnotu v Božích ocích. Ted Ti napíšu jen to, že se za Tebe budu s manželkou moc modlit a možná víc Ti napíšeme na e-mail. Ahoj Milan
07/06/2009 na 11:35 am
(Skvelá obrana proti myšlenkám na sebevraždu je oblíbená hudba. A to myslím vážne!)
Jinak to, že se nekomu všechno na co sáhne nepodarí, to podle me není duvodem k sebevražde. Já jsem hodne náladový clovek. Když se mi podarí deset vecí a pak jedna ne, moje nálada težce klesne. Když se nepodarí další vec, mám pocit marnosti. Musím si vždycky zpetne uvedomovat, že predtím se mi podarilo deset vecí, takže si vlastne nemám na co stežovat… Musím si uvedomit, že nemuže být všechno ideální. Pokud se vám opravdu nic nedarí, zkuste nejdrív zmenit prístup. Zkuste to jinak nebo zkuste zacít znova.
07/06/2009 na 11:29 am
Dobrý den,
ráda bych se zeptala, co mohu delat, aby muj život opet dostal smysl? Pro me. Vím že má smysl, jsem verící, ale nejak to nepocituji a jsem svým životem znechucená. Nad vodou me zatím drží jen má víra. Ztratila jsem kamarády a i když se snažím jezdit na ruzné akce, abych se seznámila s více lidmi, je to jen ta akce, ale žádné vztahy z toho nevzniknou. Kladu si otázku, kde delám chybu? Ted bydlím od rodicu, protože jsem musela odejít, abych si uchovala zdravý rozum a bydlím sama. V práci to není nic moc a hledám si novou, ale zatím se mi to nedarí. Vím že mi chybí sebevedomí, ale jak ho získat, když na co šáhnu se pokazí? Mužete mi prosím poradit, co se s tím dá delat? Nejvíc me ted trápí že jsem sama, že nemám kamarády. Kdybych nejaké mela, treba by me podrželi. Díky za odpoved.
07/06/2009 na 11:29 am
Každý clovek má svou cestu k smysluplnému životu, takže konkrétne poradit na dálku ti neumím 🙂 Ale urcite se mužeš prijít mezi nás podívat, treba najdeš nové kamarády. Treba webscuk, nebo výlety nebo si napiš na mail o kontakt.
07/06/2009 na 11:33 am
Ahoj Jarko. Myslím, že Ti muže pomoci si položit otázku – jaké má pro me Buh povolání. Co mužeš udelat pro to, abys ho naplnila?
07/06/2009 na 11:28 am
Jak se má clovek bránit myšlenkám na sebevraždu?
07/06/2009 na 11:28 am
Ahoj Lenko, myšlenky na sebevraždu jsou jasným príznakem deprese, depresi je treba lécit antidepresivy, pokud se te to týká, urcite se obrat na svého praktického lékare. Léky ovšem lécí telo, ne duši-tu muže vylécit jen Buh-jeho lékem je setkání s Ježíšem, tak jak se o tom píše v Bibli. Jestli te to zajímá, tak napiš,mužem to víc rozebrat.
24/04/2009 na 8:36 pm
Jsem taky člověk . ! ? Ani nevím, který znak by se mi za tu větu hodil….
Nevím nic. A ani nevím, proč sem píšu…
24/04/2009 na 8:36 pm
Třeba proto že máš problém?Jaký?
24/04/2009 na 8:34 pm
Jsem na dne.Stranim se komunikovat se skupinami cizich lidi i mych znamych.Nedokazu se odreagovat ani pri alkoholu,ztatila jsem smysl pro humor,nic me nebavi a s niceho uz nemam takovou radost jako driv.Dokazu se chvili pobavit s jednim clovekem,ale pred vice se nedokazu soustredit na to co chci rict a tak vetsinou kecnu uplne neco co jsem nechtela.Kdyz se s nekym novym seznamuji ruzne se ho vyptavam.Zrovna jsem se seznamila s novyma lidma,protoze bydlime s kamaradkou v jednom dome s nasimy sousedy.Nejak jim nemuzu prijit na kloub.Furt se jich na neco vyptavam a oni me na nic.Nechcou me vice poznat nebo jsem jim nesympaticka?Mam pocit ,ze me mistni sousede povazuji za stydlivou,hloupou holku.Problem je ,ze se snad ani tak nestydim jako mam strach s nekym mluvit.Mam velky strach jak to dopadne,protoze jsem utekla do zahranici za kamaradkou a hledam si tu praci.Me sebevedomi sdadlo na bod 0 a tak nevim jak to tez zvladnu v tom novem zamestnani.Co si o tom myslite? Dost divne,co?
24/04/2009 na 8:35 pm
Ahoj Petro, předem moc díky za otevřenost. Myslím, že už samotná ochota o něčem takovém komunikovat je už částečným vítězstvím. Z Tvého popisu vyplývá, že jsi kdysi byla veselá, radostná a komunikativní. Prožila jsi nějaké trauma, ponížení nebo zklamání, které to všechno změnilo?
24/04/2009 na 8:35 pm
Ahoj Petro,
když jsem četla Tvůj příspěvek, bylo to jako bys popisovala to, co občas prožívám i já… . Znám ten pocit….
Ani envím, co víc napsat. Ale drž se. Budu na Tebe myslet. Terka
24/04/2009 na 8:37 pm
A to někoho vážně zajímá? Myslím, že se ptáš jen tak….
24/04/2009 na 8:37 pm
No pokud je to ta Petra, kterou myslím a znám, tak ta se zatím nikdy neptala jenom tak :)…
24/04/2009 na 8:33 pm
nekdy si myslim ze zivot fakt nema smysl…
24/04/2009 na 8:32 pm
Doufat, že až umřu, tak pujdu do nebe, to je pro vás (iniciatory tohoto webu) smyslu plný život? Kde je ten smysl? poslouchat cizí nařízení a doufat, že se za své lidské chyby nebudu smažit v pekle? to je smysluplnýživot?
A btw: kde bych našel Křesťanský sbor Ostrava Zábřeh? rád bych si s vámi promluvil….
24/04/2009 na 8:32 pm
Pokud myslíš, že by bylo svobodnější neposlouchat nikoho, tak bych ti rád poradil, aby ses začal poohlížet po nějakém ostrově – nejlépe pustém na lidi. Před tím se ale stav do čajky (předběžně 29.6., více tady bude ve čt ve webscucích). Tak zatím
24/04/2009 na 8:30 pm
Jsme nihillista! podle mě nic na tomto světě nemá smysl… žijem tady jako zvěř, jen si to nechceme přiznat, nalháváme si krásné lži o posmrtném životu, jen proto,abychom si nemuseli přznat, že ten pozemský stojí za hovno. Lidi si bodaj kudly do zad, plivou do tváře a lžou do očí. Pomluva a lež jsou běžné a často nutné. Čest a poctivost je abstraktní pojem ztrácející jakýkoli smysl. Za tři dny maturuju, to znamená, že jsem studiem strávil 13 let života!!! a co mi to dalo? dokážu si najít práci, která mě stejně nebude bavit a budu se moct stát součástí kolektivu, který mi už teď leze krkem. stanu se plnohodnotnou součástí zkažené a prohnilé společnostik, která sama sebu tobí ve svých výkalech odpadcích a činech. Je mi z toho blbě a nevidím, byť jedinou, možnost jak to změnit nebo se tomu vyhnout…
MÁM CELÝ ŽIVOT PŘED SEBOU A UŽ TEĎ VÍM, ŽE BUDE STÁT ZA HOVNO!
24/04/2009 na 8:29 pm
Ahoj,váš leták jsem taky viděla v tramvaji cestou do školy. Ani envím, jestli je to můj problém, ale asi jo. Můj problém je asi v komunikaci s lidma. Jsem hodně uzavřená a nevím, co si s nima mám povídat. Proč by někoho mělo zajímat, co prožívám, nebo tak? A když se bavíme třeba někde ve skupině, tak se radši ztratím, protože je mi lím samotné. Nebo spíš jdu z cesty těm, co si povídají. Asi to neumím popsat tak, jak to cítím…A nechce se mi sem nějak veřejně dávat mail…
24/04/2009 na 8:30 pm
ahoj Leni, musím uznat, že už to, že jsi našla odvahu psát o svém problému je moc dobrý začátek komunikace. Jsem moc ráda, že jsou lidi každý svým vlastním originálem. Není proto nutné, abychom byli všichni stejně ukecaní 🙂 Ale kdybys mněla chuť to rozebrat víc… (a ne na veřejnosti) tak ti napišu svůj email
24/04/2009 na 8:20 pm
Jo ten leták v tramvaji…celou jízdu v ní sem dumal nad svým životem…a myslím že bych taky moh říct že jsem celkem na dně. kouřím trávu, to mě těžce ničí ale prostě už nemám vůli přestat,a s tím to jde jedno ruku v ruce…škola,nebudu připuštěn k maturitě, porblémy s rodiči, deprese,strácím kontakt z lidma vůbec nevim o cem se s normalnima lidma bavit! ale nejsem nejakej outsider,teda aspon jsem nebyl! vim ze vsechno je to ve me a v moji mysli. tak moc bych se chtel zmenit,ale neznam cestu! asi mi neporadis, jen sem to chtel zkusit:)
24/04/2009 na 8:25 pm
Ahoj Pavle. Rozhodně je cesta nápravy a zbavení závislostí fyzických i duševních. Znám spoustu lidí, kteří se z toho dostali. Budu se za Tebe modlit a můžeš mi napsat na milan@smysluplnyzivot.cz a najdeme nějaké praktické řešení.
24/04/2009 na 8:26 pm
Co třeba setkání s živým křesťanem? To by mohl být minimálně dobrý kopanec do života. Čaj je fajn.
24/04/2009 na 8:27 pm
Zadny problem neni neresitelny – osobni zkusenost 🙂 Rada vyslechnu kohokoliv a cokoliv a muzem to probrat a poradit
24/04/2009 na 8:28 pm
To vypadá, že jsi zažil všechny problémy – není to problém? 🙂
24/04/2009 na 8:18 pm
zdarec petre,clovek nekdy potrebuje poradny ulet a to je ok.jen aby se do toho moc nezamotal a nezacal postupna umirat.jesi kouris,hulis,pijes a jsi smutny,zkus najit nejakou zavislost,ktera te neznici,ale ze ktere se muzes radovat.huleni je fajn,ale na jak dlouho??chlast je taky fajn,ale ten lih v nem te taky neuspokoji.prijemnou cestu v hledani neceho,co nevede k sebezniceni…pritel
24/04/2009 na 8:18 pm
Já věřím tomu, že nic se neděje bez příčiny, náhodně a tak i každá nemoc včetně deprese je proto, aby nás naučila něco nového.Taky věřím Bibli, že je to takový dopis pro lidi od Boha a tam se píše, že Bůh nás zná každého člověka jednotlivě, stvořil nás proto, že touží po společenství, po přátelství a po lásce. Z toho vyplývá, že smyslem života je být s Bohem, poznávat ho.
24/04/2009 na 8:16 pm
Ahoj četla jsem váš leták a zaujal mě.Trpím depresemi,pořád přemýšlím nad životem proč se vůbec snažit když stejně umřeme.Strašně mě to trápí,chtěla bych žít jako předtím ale nejak to nejde deprese mě provází na každém kroku.Můžeš mi pomoct?
24/04/2009 na 8:17 pm
Ahoj Lucko, poslala jsem Ti mail, tak se ozvi…
24/04/2009 na 8:14 pm
Ahoj, dneska jsem v tramvaji viděl váš leták. Koukl jsem se na vaši adresu a musím říct, že mě to zaujalo.
Je mi 31 let, pracuju jako grafik na živnostenský list a v poslední době se mi nic nedaří. Docela dost piju, kouřím (nejenom tabák, ale i trávu) opustila mě holka s kamarádem a já jdu z průseru do průseru. Takhle mě to moc nebaví. Rád bych našel v životě něco o co se můžu opřít. O křesťanství jsem dlouho přemýšlel, protože víra v dobro je moc příjemná věc. Nechce se mi už kolem těch mých průserů lhát rodičům, kamarádům a zákazníkům. Každý křivý slovo mě zabolí a vezme spoustu sil. Potřeboval bych podržet. Můžeš mi pomoct?
24/04/2009 na 8:15 pm
Ahoj Petře. Pošlu Ti pár slov na e-mail…
07/04/2009 na 9:38 pm
Přechodem na novou verzi, začneme novou verzi poradny. Doufám, že se Vám bude líbit.