Fascinují mě „trojrozměrné obrázky“. Znáte to? Podíváte se na ně … takový obyčejný papír, často i v černobílé verzi… a nevidíte tam „vůbec nic rozumného“, jen jakousi změť čar, tvarů a obrysů, v podstatě nic zajímavého, to kresby čtyřletých dětí jsou nápaditější.
A pak vám někdo řekne, že musíte trochu rozostřit, dát si třeba papír až na špičku nosu a pomalu pomalinku vzdalovat nechat oči projít stavem, kdy se vám všechno mlží a najednou uvidíte „záblesk“ toho prostoru! Někde „hluboko“ v obyčejném papíru se postupně začne objevovat oblý tvar vázy, až ji nakonec uvidíte celou, anebo krásně detailní kolibřík, který saje svým dlouhým zobáčkem z květu. Někdy se prostorový obrázek někde cestou „ztratí“, oči jste rozmlžovali příliš rychle nebo jste jen příliš zamrkali. Ale když se to trošku naučíte, rozostřovat a rozmlžovat, je to nádhera. Prostor a hloubka.
Diskuze